Lešek III.

Lešek III.

Lešek III. (polsky Leszko III.) – legendární vládce Polska, byl poprvé zaznamenán v Kronice Vincenta Kadlubka (polsky Kronika Wincentego Kadłubka).[1] Syn Leška II., otec Popiela I. a děd Popiela II.

Legenda

Podle Vincenta Kadłubka Lešek III. svedl tři vítězné bitvy s vojsky Julia Caesara (100 př. n. l. – 44 př. n. l.). Když bojoval v Parthské říši, porazil Marca Licinia Crassa. Podle kronikáře vládl kmenu Dáků, Parthům a zemím, které ležely dál za zemí Parthů.

Zase podle jiné kroniky (Kronika velkopolská), jeho vláda sahala na západě po Vestfálsko, Sasko, Bavorsko a Durynsko. Poražený Julius Caesar mu měl dát za manželku svou sestru Julii (ale kterou, Julius Caesar měl sestry dvě – Julii Minor a Julii Major), která pak dostala věnem Bavorsko. Od Leška III. zase získala „srbskou provincii“, tedy Lužicko. Julie založila dvě města, které pojmenovala svým jménem: Julius, dnes Lebus, a Julin, dnes Lublin (latinsky Lublinum, podle Velkopolské kroniky však Wolin, dřív znám také jako Julin,[2] polsky Wołyń,[3][4] německy Wollin, česky Volyně, Volín). Pod nátlakem senátu Caesar zkoušel získat zpět Bavorsko, čímž chtěl vyvolat konflikt s Leškem III., který v návaznosti na jeho jednání poslal svou ženu, Caesarovu sestru, zpět do Říma.

Z manželství s Julii měl mít syna Popiela I. Po jejím „odsunutí“ do Říma se oženil s konkubínou, která mu porodila 20 synů, kteří po jeho smrti získali svá samostatná knížectví.

Legenda o Leškovi III. byla více fantastickým dílem, než realistickým zápisem události. Pozdější kronikáři se pokusili o její racionalizaci. Jan Długosz vynechal příběh o Caesarovi] a napsal, že Lešek III. dbal o to, aby byl dobrý vládce a pomáhal Maďarům ve válkách s Řeky a Italy. Marcin Bielski přenesl jeho panování do doby Karla Velikého.

Potomkové dle legendy

V závorce je uveden polský název. Za pomlčkou pak země, kterou od otce konkrétní syn získal.

  • Popiel I. – nástupce trůnu
  • Boleslav (Bolesław) – Pomořansko (Pomorze)
  • Kazimír (Kazimierz) – Kašubsko (Kaszuby)
  • Vladislav (Władysław) – Kašubsko (Kaszuby)
  • Vratislav (Wratysław) – Rujánu (Rania)
  • Oddon – Holštýnsko (Dytywonia)
  • Barwin – Pomořansko (Pomorze)
  • Přibyslav (Przybysław) – Holštýnsko (Dytywonia)
  • Přemyslav (Przemysław) – Braniborsko (Zgorzelice, také jako Brandenburgia)
  • Jaksa – nejspíše Lužické Srbsko (Biała Serbia)
  • Semian – nejspíše Lužické Srbsko (Biała Serbia)
  • Siemovít (Siemowit) – Braniborsko (Zgorzelice, také jako Brandenburgia)
  • Siemomysl (Siemomysł) – Braniborsko (Zgorzelice, také jako Brandenburgia)
  • Bogdal – Pomořansko (Pomorze)
  • Spytihněv (Spicygniew) – Svobodné hanzovní město Brémy (Brema)
  • Spytimír (Spicymir) – Lüneburg (Luneburg)
  • Zbyhněv (Zbigniew) – Štětín (Szczecin)
  • Soběslav (Sobiesław) – hrad Dahlenburg (gród Dalen)
  • Vizimír (Wizymir) – Wismar (Wyszomierz)
  • Čestmír (Czestmir) – Holštýnsko (Dytywonia)
  • Věslav (Wisław) – Magdeburg (Międzyborze)

Odkazy

Reference

  1. ↑ Mistrz Wincenty tzw. Kadłubek, Kronika Polska, tł. i oprac. B. Kürbis, Wrocław 1996, s. 26-28 (I, 13)
  2. ↑ Kodeks dyplomatyczny Wielkopolski, který obsahuje záznamy od roku 1400, t. 4, Poznań 1881 – Mapa Wielkopolski, autor Dr. T. Szulc.
  3. ↑ ks. Stanisław Kozierowski: Atlas nazw geograficznych Słowiańszczyzny Zachodniej. T. Zeszyt I. Poznań: 1934.
  4. ↑ Antoni Rehman: Niżowa Polska opisana pod względem fizycznogeograficznym. Lwów: Drukarnia Ludowa, 1904, s. 352.

Literatura

  • Jerzy Strzelczyk: Mity, podania i wierzenia dawnych Słowian. Poznań: Rebis, 2007. ISBN 978-83-7301-973-7.Je zde použita šablona {{Cytuj książkę}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  • Jerzy Strzelczyk: Od Prasłowian do Polaków. Kraków: Krajowa Agencja Wydawnicza, 1987. ISBN 83-03-02015-3.Je zde použita šablona {{Cytuj książkę}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Externí odkazy